Trasa a cíl : Leuba, Berthelsdorf, Herrnhut – autem
Je už noc a já sedím doma, v Hrachovci na kopci u bylinkového čaje ze zahrádky a snažím si v sobě srovnat tu rychlou změnu během dnešního dne...zvykla jsem si totiž na čtyřkilomerovou rychlost:) a potřebuji dožit dnešní den...
12. máje v poledne jsme byli v Berthelsdorfu a šli na faru. Pan Rothe, zdejší farář, přijal nás po svém způsobu nejdříve suše, po chvíli, když nás důkladně vyzpovídal a slyšel, že jsme všichni děti bohatých rodičů, začal naplněn citem radostně mluvit: " Když byl Mojžíš už veliký, nechtěl být nazván synem dcery faraona." To byla aplikace na náš odchod z domova. Bylo pro nás neobyčejné, něco podobného slyšet...
I my jsme se jeli podívat na kostelík, ve kterém se bratři stali opravdovými Moravskými bratry. Z té doby se zachovala podoba kostela dodnes, u kostelní zdi je možné vidět symbolický hrob faráře Rothe, který byl významnou osobou v dějinách Herrnhutu.
Před kostelíkem je půvabný kruhový objezd :)
...Když domluvil, poslal pro krejčího Friedricha Mordelta, který nás zavedl do Herrnhutu. Jak jsme to zde viděli, bylo nám jasné, že je to místo, kde se máme usadit. Místo se ná zdálo malé, protože je Kristián David vždy popisoval jako město. Řekl jsem: " Kdyby tři domy byly městem, tak nebude Herrnhut tím nejhorším." ( z deníku Davida Nitschmanna Syndika )
Z Herrnhutu je dnes půvabné německé městečko s tradicí i s aktivním mezinárodním křesťanským naturelem. V modlitebně Jesus-Haus lze pobývat i brigádně a zažít tak místní atmosféru víry. Známá herrnhutská hvězda se stále vyrábí v místní manufaktuře a zdobí tak domy nejen v Herrnhutu. Na mne obzvlášť působí hřbitov Moravských bratří s prostými náhrobky v trávníku a rozhlednou, vyhlížející návrat Mesiáše. V tichosti a s vděčností zde končí naše prázdninové putování.
Milí přátelé, děkuji za vaše povzbuzování při našem putování, které se nedá srovnat s obtížnou cestou Moravanů v 18. století, ani s opravdovou poutí s plnou polní:). Byli jsme spíše průzkumníci (obvzlášť Palo získával mapy a kontakty ve městech ), kteří měli tu možnost věnovat svůj čas a úsilí jít stejným směrem a konfrontovat svůj život s prožitky na cestě. Věřím, naše zkušenost bude přínosná i dalším. Dnes už vím že, když začne bolet noha 20 km před cílem, tak to dojdu :) a ještě pár dní k tomu..., že když jdu o samotě s Bohem, tak to není osamělost, a že víra je naděje na cestě.
Milí přátelé, děkuji za vaše povzbuzování při našem putování, které se nedalo srovnat s obtížnou cestou Moravanů v 18. století, ani s opravdovou poutí s plnou polní:). Byli jsme spíše průzkumníci (obzvlášť Palo získával mapy a kontakty ve městech ), kteří měli tu možnost věnovat svůj čas a úsilí jít stejným směrem a konfrontovat svůj život s prožitky na cestě. Věřím, naše zkušenost bude přínosná i dalším. Dnes už vím že, když začne bolet noha 20 km před cílem, tak to dojdu :) a ještě pár dní k tomu..., že když jdu o samotě s Bohem, tak to není osamělost, a že víra je naděje na cestě.
Přejeme vám dobré cesty s dobrým Bohem i s lidmi
Palo a Petra Krištofovi